Fotbal ve Zvoli není jen o zápasech a trénincích. Náš klub je propojen s mnoha zajímavými osobnostmi, které mají různé cesty, ale jedno společné – vztah k našemu klubu. A právě s těmito lidmi bychom vám chtěli přinášet rozhovory.

V minulém čísle jsme si povídali s Dominikem Plechatým a Filipem Břízou, které spojuje Zvole a Sparta Praha. Tentokrát jsme si vzali na mušku Slovan Liberec a dva Zvoláky, jejichž fotbalové osudy se k tomuto klubu váží.

Šimona Gabriela, profesionálního fotbalistu, který ve Zvoli vyrůstal a teď hájí barvy Slovanu, a Karla Zoubka, povoláním učitele dějepisu, v současnosti hráče Sokola Zvole a zároveň celoživotního fanouška libereckého klubu. Jak to vidí oni?

Na začátek rozhovoru zůstaneme chvilku u Liberce. Šimone, ty ses ze Zvole vydal do Liberce za fotbalem, Karle, ty jsi naopak z Liberce přišel do Zvole. Jak se to stalo a jaké byly vaše první dojmy z těchto „přestupů“?

Šimon: O zájmu Liberce jsem se dozvěděl na přelomu listopadu a prosince. Přesto, že se mi v předchozím angažmá na Slovensku dařilo, Liberec mi představil projekt, kterého jsem chtěl být součástí. Jsem tu něco málo přes měsíc a jsem zatím velmi spokojený. Je to obrovský klub.

Karel: Původně jsem z Liberce šel ještě do Viktorky Žižkov, odtud pak do Českého Brodu, až jsem nakonec s velkým fotbalem skončil a během studií v Praze hrál jen Hanspaulku. Velký fotbal mi však chyběl, takže jsem se k němu vrátil právě ve Zvoli.

I když jste se na hřišti nikdy nepotkali, teď vás spojuje Slovan Liberec – Šimon za něj hraje, Karel mu fandí. Kdybyste si mohli vybrat jednoho současného hráče Liberce, se kterým byste si chtěli zahrát ve Zvoli, kdo by to byl a proč?

Šimon: Já bych si vybral určitě Dominika Plechatýho, což je všem jasné. Je taky ze Zvole a hodně si rozumíme. Hrajeme spolu v obraně.

Karel: Kvůli Zvoli se nabízí Dominik Plechatý nebo Šimon Gabriel, ale bral bych asi kohokoliv z Liberce.

Šimone, už jsi zmínil, že v Liberci hraješ s Dominikem Plechatým, dalším „klukem“ ze Zvole. Jaké to je mít v týmu někoho, s kým jsi takto propojen? Už jste spolu byli na kávičce?

Šimon: S Dominikem si hodně rozumíme jak na hřišti, tak i mimo a občas společně někam zajdeme. Většinou nás jde ale víc, protože se kamarádíme všichni. Je tam dobrá parta.

A co ty, Karle — potkal jsi Dominika někdy ve Zvoli? Chodíš se na zápasy dívat? Vím, že máš malou dceru — bereš ji s sebou fandit a vedeš ji ke sportu?

Karel: Dominika jsem nikdy nepotkal, ale pevně věřím, že se to brzy napraví. Na Slovan se snažím jít vždy, když hraje v Praze, ale také se snažím najít si alespoň jednou za sezónu čas a dojet i do Liberce. Dcerku se k sportu snažím vést, ale zatím to vypadá spíš na nějaké tančení než na fotbal.

Jeden ze Šimonových dvou bratrů – dvojče Adam hraje momentálně v Dánsku za FC Midtjylland. Šimone, kdy jste si spolu naposledy zahráli mistrovský zápas? A lákalo by tě, kdybyste se jednou potkali v jednom týmu třeba právě v Liberci? S Adamem a s Dominikem byste ve Slovanu vytvořili
pěkný zvolský fotbalový trojlístek!

Šimon: Co si pamatuju, tak jsme se na hřišti naposledy potkali v sezóně 21/22, kdy jsme ale nastoupili proti sobě ve druhé lize, když jsem hrál za Žižkov a brácha za Spartu B. Šance, že se potkáme v jednom týmu, je hodně malá, ale třeba někdy v nároďáku 🙂

Každý máte úplně jinou profesi — Karel je učitel, Šimon profesionální fotbalista. Jaký byl pro vás nejtěžší okamžik, kdy jste možná i pochybovali o své cestě? A co je naopak to, co vás každý den motivuje jít dál a dělat, co děláte?

Šimon: Já pochyboval mnohokrát, ale to neznamená, že bych to vzdal. To bych si nikdy neodpustil a v mojí profesi respektuji každého, kdo se dostane na tu nejvyšší úroveň. Člověk si během té cesty strašně protrpí a já měl vždy motivaci to zvládnout, protože chci zjistit, kde mám svůj vrchol, a na to
mám v životě jen jednu šanci.

Karel: Pochyby se objevují téměř neustále, obzvláště stran psychického zatížení nebo nad tím, jestli některé didaktické postupy mají vůbec smysl. To bývají nejtěžší okamžiky, ale pak se to sejde, podaří se třeba několik krásných hodin, na jejichž konci jsou spokojené jak děti, tak učitel, a to pak přichází
silný a radostný pocit z dobře odvedené práce. Zároveň tyto úspěchy či pocit, že jste někomu pomohl, vás motivují jít dál.

Šimone, zapojil ses do několika akcí ve Zvoli, ať už šlo o charitativní akci ke 100 letům Zvole nebo o pomoc s dětským hřištěm, čehož si velmi vážíme. Co tě k tomu vede?

Šimon: Určitě to je vztah ke Zvoli, protože jsem tam strávil většinu dětství, a když mě o pomoc někdo požádá nebo vidím, že můžu pomoct, tak to rád udělám.

Už jsem zmínila, že je Karel učitel, ve vranské škole učí hlavně dějepis. Karle, sledují Tě žáci i jako fotbalistu Sokola Zvole? Chodí ti fandit? Bavíte se o zápasech, výsledcích? Prý když jsi dal svůj první gól za Zvoli, v pondělí ve škole panovala dobrá nálada. A co Slovan Liberec? Jak reagují na výsledky
tvého oblíbeného ligového týmu?

Karel: Ano, sledují. Někteří přijdou i fandit a platí to i o debatách o výsledcích. Po mém prvním gólu to byla velká pohoda ve škole, byť mi žáci vytkli, že bych měl lépe slavit. Kvůli Slovanu jsem si již něco ve škole vytrpěl. Například jsem týden musel nosit sparťanský dres, nebo když prohrál Liberec v derby, po obvodu celé třídy visely papíry s výsledkem 0:5. Na druhou stranu nutno říci, že vyhraje-li Liberec, tak si to ve škole na oplátku užívám.

Náš rozhovor si kromě tištěného čísla Zvolských novin budou moci zájemci přečíst i na webových stránkách či sociálních sítích, které jsou dneska součástí každodenního života. Sledujete je kvůli fotbalu? Kdo z vás víc „žije online“ — Šimon jako profi fotbalista, nebo Karel, který možná chce nebo dokonce musí držet krok se svými žáky? A co vás na sítích nejvíc baví — fotbalový obsah, historie, nebo něco úplně jiného?

Šimon: Na sociálních sítích mám hlavně sportovní příspěvky a podobné věci. I můj profil je založený hlavně na fotbale a neukazuji moc svůj osobní život. Držím si v tomhle odstup, je to nebezpečné prostředí. Jinak je to samozřejmě velký žrout času a nějakou dobu na nich určitě strávím.

Karel: U mě se to střídá. Buď jsem schopen strávit x hodin na sociálních sítích, nebo je naopak odmítám a několik dní se na nich vůbec neobjevím. Co se týče obsahu, tak se jedná spíše o fotbal, s podáváním historie na sociálních sítích mám ve většině případu totiž problém, protože jde většinou
o dost zjednodušený obsah. Pravým pokladem sociálních sítí jsou pro mě však jednoduché recepty.

Karle, jako milovník historie — kdybys měl vybrat tři momenty z dějin fotbalu, které ti připadají nejzajímavější nebo nejvýznamnější, které by to byly a proč?

Karel: Argentina 1986; vzhledem k tomu, že se několik let předtím utkala Anglie s Argentinou o Falklandy a poté v jednom zápase padne jednak jeden z nejhezčích gólů v historii fotbalu, jednak  jeden z nejvíce podvodných gólů (boží ruka), má to v sobě obrovský náboj. Za zmínku stojí také zápas Hondurasu proti Salvadoru, který se stal záminkou k následné válce mezi těmito státy. Z osobního hlediska pak vnímám vítězství Argentiny na mistrovství světa v čele s Messim jako velký moment v historii fotbalu, neboť se tím završilo období, kdy po hřišti běhal pravděpodobně nejlepší
fotbalista v historii.

Ve vánočním čísle Zvolských novin jsem položila Filipovi a Dominikovi otázku, co si myslí, že budou za 20 let ve fotbale dělat. Vás se teď zeptám na totéž. Bude z vás spíš trenér reprezentace, manažer fotbalového klubu nebo hráč zvolské staré gardy?

Šimon: Zatím nevím, jestli budu chtít zkusit pokračovat jako trenér nebo nějak jinak fungovat ve fotbalovém prostředí. Soustředím se, aby mi moje hráčská kariéra dala co nejvíc, a pak to bude mnohem jednodušší, až budu končit 🙂

Karel: Za 20 let to vidím maximálně na starou gardu.

Na závěr máte možnost se jeden druhého na cokoliv zeptat.

Šimon: Já bych se chtěl pana Karla zeptat, z jakého důvodu nebo proč začal být fanouškem Liberce?

Karel: Narodil jsem se tam, prošel místní přípravkou a mladšími žáky. Nikdy jsem nepochyboval, že bych měl fandit někomu jinému.

Karel: Právě jsem dokoukal zápas Slovanu se Spartou, který Šimon odehrál naprosto senzačně, tak bych se ho rád zeptal, jak se během takového zápasu cítil?

Šimon: Zápas byl pro nás hrozně důležitý a takové zápasy chce hrát každý. Takže já si ho moc užil, a když jsme vyhráli, tak jsme to samozřejmě oslavili i s fanoušky a to jsou všechno krásný vzpomínky na dlouho dobu.

Díky moc oběma za rozhovor a těším se někdy na viděnou ve Zvoli na hřišti.

Publikováno i jako článek do Zvolských novin, autor Helena Androniková